Vážení přátelé, dostala se mi do rukou zpráva, která proběhla naším sdělovacím systémem téměř nepovšimnuta a sice zpráva o vyhlášení Světového dne výživy.

Na 16.10. 2009 byl vyhlášen Světový den výživy.

Co vše se k tomu váže viz níže.

Program OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světový program pro výživu zveřejnili zprávu o tom, že na světě hladoví více než jedna miliarda obyvatel.

Každých šest vteřin jeden člověk umírá hlady.

Takže zde máte celkovou bilanci. Poslední sloupec je doba, po kterou trvala 2. světová válka s tím, že v ní zahynulo celkem 50 000 000 lidí. Současné číslo 31 000 000 je tomu velmi blízké. Lze se ale oprávněně domnívat, že ve skutečnosti se jedná možná i o počet toto číslo převyšující. Vyvolává ve mě dost silné pochyby způsob zveřejnění této zprávy v naších sdělovacích mediích. Tato zpráva (o smrti hladem) je zveřejněna pouze v jednom mediu (IHNED) a to ještě ve zkomolené a útržkovité podobě. Nejsou tam čísla mrtvých za rok, ale jen přepočet.

 

čas	vteřina	minuta	hodina	den	rok	6 let
úmrtí  hlady	1/6	10	600	14 400	5 256 000	31 536 000

 

Ze zpráv FAO a Světového programu pro výživu vyplývá, že nejohroženější jsou lidé žijící v nejchudších státech světa. V oblastech Asie a Tichomoří je největší podíl hladovějících, až 642 milionů. Hned za nimi následuje subsaharská Afrika s 265 miliony. Obě organizace pro výživu upozorňují, že počet hladovějících lidí přibývá. Pro rok 2009 FAO odhaduje 1,02 miliardy podvyživených osob na světě, což je nejhorší výsledek od 70. let. Nejvíce postiženými státy jsou Demokratická republika Kongo, dále Burundi, Komory a Zimbabwe.

Můj komentář:

Pokud si uvědomím, že na světě umírá tolik lidí hlady, tak mě to rozhodně nenechává klidným. Vím, že mnozí z nás o tom nechtějí nic slyšet a zprávám tohoto typu se vyhýbají, jak mohou. Je to pro ně zrovna tak nepříjemné, jako mluvit o konci svého života, tedy o své smrti. Otázka zní – Proč vlastně?

Odpověď je velmi snadná: Protože cítí, že na tom mají také svůj podíl a nehodlají tuto odpovědnost přijmout. Stokrát si mohou říkat, že za to nemohou, přesto v skrytu duše cítí, že tomu tak není. Nuže pojďme se podívat, jak a proč tito lidé umírají.

Jsou země, které mají tak slabý ekonomický potenciál, že nemohou obstát v současném světě. Musí si tedy tento kapitál zajistit půjčkou. Ta je ale vždy postavena tak, že úroky z ní jsou tak vysoké, že mnohdy převyšují možnosti té které oblasti (státu) na jejich splácení. Tak se tyto země dostávají do neřešitelných ekonomických stavů a jsou udržovány nad propastí jen z milosti těch, kteří velí bankovnímu sektoru ve světě. Že jde o lidi vypočítavé a lidi bez "srdce" snad není ani nutné zdůrazňovat. S lidskými životy kalkulují zrovna tak chladně jako s tunami pšenice či mléka, které je zapotřebí zničit, aby se hodnoty investicí udržely na patřičné výši. No dobře, řekne si náš člověk, co ale já s tím mám společného?

Lidé této společnosti jsou těmi, kdo zahodili morální hodnoty, kdo zahodili zodpovědnost sama k sobě i k druhým, kdo ce cynický dívá na utrpení světa, jen když sami se mají dobře. Volání umírajících hlady (což je příšerná smrt) je nechává chladnými. Čím se tedy liší od oněch byznysmenů bank, kteří konkrétně stojí za smrtí tolika lidí? Jen tím, že nemají jejich kapitál.

Řešením není dovést umírajícím hlady potraviny a nadále je držet v otroctví pouhého přežívání. Řešením je vybudování jejich soběstačnosti v ekonomické oblasti. To ale představuje zřeknutí se jistých ekonomických výhod pro sebe sama. Právě tady je ona vina těch obyčejných lidí, kterou cítí ze svého podvědomí jako hlas svědomí. Ani byznysmeni, ani obyčejní lidé nejsou ochotni se zříci čehokoliv z ekonomických požitků, které vlastní. Ve své pýše jen občas "utrousí" almužnu ve formě dovážených potravin, což je nedůstojné člověka.

Co je tedy řešením?

Pokud lidé nevyslyší tento hlas umírajících a v zoufalství nad smrtí svou i svých dětí volajících lidí, pak k této bezcitné a znelidštělé populaci lidí bude muset promluvit síla vyšší. Že to nebude příjemná promluva, snad není třeba ani zdůrazňovat. Takže co je nutno učinit konkrétně? Přijmout odpovědnost za svůj život. Odhodit falešné ideály ve smyslu majetku a moci (zlaté tele) a nahradit je morálním úsilím o vzestup. Odsoudit a distancovat se od praktik současné pokleslé společnosti. To představuje nejenom vyhození a odmítnutí současných masmedií ve smyslu televizí a pokleslých bulvárních novin (což jsou už dnes veškeré), ale radikální požadování odpovědnosti všech kolem sebe a pochopitelně nejvíc sama sebe. Distancování se a odmítnutí pokleslých projevů pseudokultury včetně šoubyznysu a podobných výdobytků "moderní" doby. Přijetí odpovědnosti za svůj život v tom smyslu, že je nutné ho chápat jako celoživotní školu (celoživotní studium) s tím, že na "druhou" stranu si lze vzít jen hodnoty duševního rázu a to jako kapitál pro svůj další vstup do nového kola životů. Jinak nám hrozí, že příště se sami můžeme ocitnout, díky KARMĚ (zákon Kosmu) ve společenství takovýchto umírajících lidí. Mějme to na paměti, až opět budeme mít možnost promluvit ke společenství, na příklad pomocí voleb. Bylo by vhodné si předsevzít projít jejich volební programy a uvědomit si, že ty, které jsme dosud volili, naším prostřednictvím umožňují ony de facto hromadné vraždy obrovského počtu obyvatelstva.

Mějme to na paměti!