Shrnutí
V době Marie Terezie a jejího syna Josefa došlo v našich zemích k velmi významným změnám. Jednou z těchto změn bylo zavedení všeobecné školní docházky. Byl to obrovský počin, který neměl v tehdejší době obdoby. To, že každý člověk se mohl naučit číst a psát bylo cosi, co představovalo skutečný zvrat v tehdejší společnosti.
Musíme si uvědomit, že číst a psát se učili pouze ti, kteří měli na to, aby se mohli v těchto školách učit.
Toto učení ale nebylo zdarma a co víc, bylo nutné se tomuto učení obvykle věnovat i několik let. Proto dotyčný člověk musel být někým vydržován, aby to vůbec mohl zvládnout.
Učit se hned od mládí, tedy v dětských letech, byla výsada především bohatých a dobře postavených a jejich dětí.
Ať už bylo školství, jaké chtělo, bylo pořád lepší než školství, které by nebylo vůbec. Proto je tento čin tak revoluční. V současnosti ale dochází k tomu, že bez vzdělání není vůbec možné, aby kdokoliv byl schopen se čehokoliv účastnit v naší společnosti. Musí mít základní předpoklady k tomu, aby rozuměl věcem kolem sebe. To základní znamená, že musí mít určitý systém informací, vědění a schopností, aby se vůbec v životě byl schopen orientovat.
Protože v současné době došlo k obrovskému nárůstu informací a způsobu, jak člověk má vůbec žít, je nutné přemýšlet i o tom, jak toto školství dostat na lepší, vyšší a pragmatičtější úroveň.
Současná společnost se ale brání tomu, aby ze škol vycházeli lidé moudří a soběstační, ona chce lidi, kteří budou poslušni a budou de facto chodícími konzumenty, nemyslícími idioty, kteří pouze konzumují, pracují a na nic dalšího se neptají.
Proto není zájem o to, aby se školství zvedlo na patřičnou úroveň, která by odpovídala dnešní době.
Dnešní doba vyžaduje ale zcela jiný přístup. Přístup, který tady už byl, a který je možno odvodit ze způsobu učení, které bylo praktikováno na školách, které byly v dřívějších dobách, nebo respektive na univerzitach z dřívějších dob.
Nejde totiž o to lidi něčemu naučit tak, aby tomu nerozuměli a pouze to používali, ale o to, aby byli schopni sami ze své podstaty o tom přemýšlet a tyto hodnoty myšlení i sami vytvářet a utvářet.
Dnešní školství v podstatě znamená biflování a to je svým způsobem nedůstojné. My lidé jsme tady k tomu, abychom mysleli, abychom přemýšleli, abychom také uvažovali. To nám současné školství neumožňuje. Podívejme se na tento problém napřed na "základní škole" a pak na vysoké škole.
Základní škola.
Jak probíhá vyučování na základní škole? Na základní škole existuje určitél a třída, kterou tento učitel má ničemu naučit. Autoritou v této třídě je už zmiňovaný určitel. Přestože učit se mají děti a smyslem této výuky je tyto děti naučit něčemu, co tato společnost a oni samotní potřebují, je způsob výuky veden nevhodným způsobem.
Učitel vnucuje žákům své pojetí toho, co on sám považuje za vhodné. Vůbec nepřihlíží k jednotlivým žákům v tom smyslu, že tito žáci jsou individua.
To, že každý žák představuje zcela odlišnou strukturu člověka, tento učitel nezohlední. Tento učitel prosazuje sám sebe, svou autoritu a způsob myšlení, který on reprezentuje. To, že žáci, děti, jsou zcela odlišné, není v jeho koncepci vůbec zahrnuto.
Musíme si uvědomit, že každé z těchto dětí je skutečně individuální. Ano velké procento dětí je schopno tohoto učitele pochopit a porozumět mu. Ne všichni stejně a ne všichni dobře, ale přesto většina těch dětí ano.
Pokud ale mezi těmito dětmi bude dítě, které se svým způsobem vymyká průměru, dojde ke kolapsu. Přestože toto dítě může být mnohem chytřeji a nadanější než všechny ostatní děti dohromady, bude mít v této škole špatné známky.
Učitel mu naprosto nebude rozumět, a bude se domnívat, že toto dítě je vždy k němu v opozici.
Pokud změníme způsob výuky v tom smyslu, že vezmeme za základ dětí a jejich a jednotlivá individua a vytvoříme výuku tak, aby učitel se musel podřídit jednotlivým skupinám dětí, dojdeme k situaci, že nejenom naučíme tyto děti mnohem víc, ale k tomu, že tyto děti nebudou v této škole sráženy dolu a že bude podpořeno jejich individuum, jejich osobnost a jejich schopnost učení se způsobem, který dosud nikdy nebyl k dispozici v této společnosti.
Takovéto školy skutečně existují. Existují, jak ve Spojených státech amerických, tak i v Rusku. Právě z Ruska jsou známy školy ŠTĚTININA. V těchto školách nedochází ke klasické výuce tak, jako na našich školách, ale tak, že právě tyto děti samy o sobě vlastně vytvářejí scénář výuky a oni sami si vlastně určují způsob, jak se má vyučovat. Tento zcela a nový revoluční počin předpokládá ale jednu zásadní věc.
Zcela nový koncepční systém, zcela nový přístup učitele.
Tento učitel musí být skutečně na úrovni. Nejde totiž o znalosti tohoto učitele, ani o to, že chce učit děti, ale o to, že on sám musí být schopen se dostat do stavu, kdy pronikne do vědomí jednotlivých dětí tak dalece, že porozumí těmto dětem a jejich odlišnostem. Je pak schopen tyto odlišnosti využít pro tyto děti tak, aby v těchto dětech probudil to, co probudit má, tedy schopnost učení se.
V současné době je tomu naopak. V současné době učitel diriguje a přikazuje. Učitel známkuje. Snížená známka, neznamená to, že toto dítě je hloupé, snížená známka znamená pouze, že tento učitel není schopen toto dítě něčemu konkrétnímu naučit. Je to známka špatného přístupu učitele k tomuto dítěti, je to známka toho, že tento učitel není schopen učit tak, jak by bylo zapotřebí.
Je skutečně nutné změnit celou koncepci učení se dětí ve škole.
V současné době, zde v České republice, máme vedle základních škol i takzvané WALDORFSKÉ ŠKOLY. Tyto školy jsou mnohem vhodnější pro děti, ale ani oni nepředstavují to, o čem je zde řeč. Jsou jenom předstupněm ke skutečnému učení se a to přesto, že některé atributy tohoto nového přístupu už obsahují. Příkladem může být to, že těchto v těchto nových školách se neprovádí známkování klasickým způsobem, tak jako na normální škole a dětem se přistupuje mnohem individuální, nežli je běžně zvykem na běžných školách.
Stále to ale není ono. Učitelé na těchto nových školách nejsou schopni proniknout do struktur vědomí jednotlivých žáků tak, aby byly schopni vnímat jejich podstatu. To nic nemění na skutečnosti, že mnozí z nich jsou o tom přesvědčeni. Něco jiného je to, jestli učitel se domnívá, že je tím nebo oním a něco jiného je skutečnost jako taková.
Ano bude velmi dlouho trvat, než tady vybudujeme novou garnituru učitelů, kteří budou skutečně schopni výkonů, které předznamenávají zcela noveý přístup ke škole i dětem a k mladé generaci. To, že to bude obtížná cesta je vidět i na tom, že těchto nových škol, těchto WALDORFSKÝCH ŠKOL je tady jako šafránu. Pokud se nemýlím tak jich je 7 možná, že i 8 nebo 9. Nevím to přesně, ale v celkovém počtu škol je to naprosto zanedbatelné množství a v celkovém kontextu vzděláni všech dětí, to nemá prakticky žádný význam.
O zcela nových typech škol budoucnosti, které jsem tady naznačil, se v naší zemi vůbec ani neuvažuje, nikdo o nich ani nepřemýšlí, nikdo ani nezvažuje, že by mohli vůbec existovat.
Ano, vážení je a bude to běh na dlouhou trať, ale je to něco co opravdu za to stojí, a proto bychom se tomu měli intenzivně věnovat.
Vysoká škola
Student na vysoké škole, který když má napsat nějakou diplomovou práci, se odvolává na spoustu autorit, a to "spoustu" znamená desítky autorit, kterými se zaštiťuje, aby mohl potvrdit to, že jeho diplomová práce se zakládá na něčem, co je skutečně věrohodné. Jeho vlastní myšlení, jeho vlastní úvahy, jeho vlastní podstata v této jeho práci prakticky neexistuje.
Tento způsob je naprosto zvrácený. Protože nutí studenta k tomu, aby znal spoustu informací, ale ve své podstatě je neuměl použít. Způsob, jak má být tento student veden je velice jednoduchý. Tento student má být veden k univerzálnímu vědomí, vědění a uvažování. Proto škola, na které je se jmenuje univerzita. Její název je odvozen od slova Universum, tedy od univerzálního vědění a vědomí. Současný student něco takového ale není schopen praktikovat ani náhodou.
Na dřívějších školách, na školách dávnověku, se ale vyučovalo jinak, nešli tak, jak se učí dnes. Vyučovalo se tam diskusi.
Diskuse je ale něco úplně jiného, nežli to, co se dnes títo slovem rozumí.
Diskuse neznamená rozepře, hádky a prosazení svého názoru, ale zcela něco jiného.
Skupina diskutujících přednese své názory. Každý 1 člověk z této skupiny přednese svůj vlastní názor. Tyto názory se zhodnotí a vytvoří se z nich závěr. K tomuto závěru se v druhém kole přidávají další a další názory lidí z této skupiny. Po tomto druhém kole, po jeho zhodnocení, se přidává třetí, čtvrté a třeba i páté kolo. Názory se postupně tříbí a vytváří se z nich cosi, co nakonec vyzní jako zhodnocení celého tohoto diskusního fóra. Závěr může obsahovat věci, s kterými nemusel původně přicházet ani jediný student, nebo člověk, který byl účasten tohoto prvotního kola diskusí, a tento závěr muže být zcela ohromující.
To, co je důležité je skutečnost, že ani 1 ze studentů či účastníků diskuse tuto diskusi jen tak nezapomene, a to proto, že se na ní velmi aktivně spoluúčastnil. Není totiž možné, aby kdokoliv ze studentů jenom naslouchal, či lelkoval, protože musí celkový průběh této diskuse velmi bedlivě sledovat, aby s touto diskusí vůbec neztratil kontakt.
Tímto způsobem se mu tato diskuze velice intenzivně zapisuje do jeho vědomí, ale co víc, ono se mu tam zapisuje i to, jak a jakým způsobem tato diskuse pokračovala, tedy jak a jakým způsobem vytvářela své závěry, které nakonec vedly ke stavu, který tuto diskusi završil závěrečným renomé.
Pokusy na univerzitách, jak Rusku, tak i ve Spojených státech amerických ukázaly, že studenti, kteří probírají látku tímto způsobem, jsou na tom asi desetinásobně líp, nežli studenti, kteří přednášku absolvovali obvyklým způsobem, který probíhá na vysokých školách a univerzitach. To vůbec nemluvím o tom, že tento způsob tyto studenty zvedá na úroveň svébytného člověka, který se učí myslet a rozhodovat sám o sobě a opovrhuje tím, že by k něčemu přišel jenom tak, že by tato něco někde jenom zadarmo získat či to někde objevil.
Opět jsme ve stavu, že tato společnost tyto lidi nechce, a svým způsobem ani nemůže potřebovat, protože oni by jí kladli velice nepříjemné otázky o této společnosti a žádali by nápravu toho, co zde pokleslí lidé dělají a nejenom dělají.
Oni by žádali to, aby tito nedobří lidé byli odděleni od moci a postavení, aby se do čela společnosti dostali skutečně odpovědní a moudří lidé. Proto jsou takovýto studenti tak nežádoucí.
Z uvedených důvodů, je nezbytné, abychom tyto lidi, tyto naše děti, tyto naše studenty mohli takto vychovávat. Protože jedině tímto způsobem zajistíme to, že tito noví lidé budou garantem mnohem lepší společnosti, nežli kterou jsme dokázali vytvořit my sami.
—————
