Hned druhého dne po volbách do krajů a do senátu jsem zahlédl několik komentářů na webu o tom, proč volby dopadly tak jak dopadly, a proč tomu tak je. Příznačné pro ně je fakt, že ani v jednom případě jsem se nesetkal s tím, aby komentář k tomuto tématu šel tak zvaně na tělo, ale vždy jsem nacházel jen to, čemu já osobně říkám "bláboly", tedy jen povrchní, rádoby zasvěcené komentáře, které svědčí jen o neznalosti problematiky. To proč se nejde do hloubky a proč mnozí tvrdí až doslova nesmysly, je dáno především tím, že celkové zaměření naší politické scény a tím pochopitelně i tisku, webů a všech ostatních masmédií je určeno systémem současné společnosti, která si nechce přiznat pravdu a která se jí bojí jako čert kříže. Nejde pochopitelně o to, že já bych tu v následujících řádcích "objevil Ameriku", ale o to, že lidé uvažující stejně jako já se prostě do podvědomí lidí, kteří sledují tyto masmédia, nedostanou proto, že jsou od nich zcela odříznutí. Pak veškeré komentáře, které sice budí dojem zasvěcenosti, jsou jen výplodem lidí, kteří mají hlavu v písku a pravda je od nich velmi vzdálená. Důsledkem takového komentáře, pokud ho člověk vezme vážně, je jen rozčarování a bezradnost s tím, co dnes politická scéna představuje, respektive nabízí. Zkusme se tedy na současnou situaci podívat s trochou logiky, rozumu a s trochou normálního uvažování, které je vzato z lidových moudrostí a oproštěno od odtrženého žití politiků současnosti, kteří jsou jaksi mimo realitu.
První na co je třeba si posvítit, je onen termín "VOLBY", který je ve skutečnosti značně zavádějící. Pokud mám mít možnost skutečné volby, pak jí musím mít se vším všudy. Volba nemůže být podmíněná, nějak omezená, nebo dokonce něčím limitovaná. To, čemu se u nás říká "volby", ale skutečnými volbami není. Při nich je k dispozici jen omezený počet rozhodnutí (tedy voleb), který je pro všechny stejný, ale který nelze vyměnit za své, tedy zcela jiné rozhodnutí (tedy jinou volbu). Obvykle jde o strany nebo kandidáty, kteří se sami nabízejí. Pokus o to si zvolit své vlastní zastoupení, ale tento současný systém neumožňuje. Takže voliči nezbývá nic jiného, nežli si zvolit z nabízených stran či kandidátů (tedy volit menší zlo), nebo nejít k volbám. Jenomže i tato poslední možnost je mu vzata, protože jeho hlas se stejně rozpočítá v poměru k ostatním. Jeho neúčast se tak projeví pouze číselně na % účasti, která ale na celkový stav voleb stejně nemá žádný vliv. Absurdnost tohoto systému jsem měl možnost zažít na vlastní kůži, když v jisté obci byl zrušen až na jeden subjekt, každý, kdo chtěl v obci kandidovat. Lidé tedy volby totálně bojkotovali. K urně se pak dostavilo pouze 5 lidí, kteří zvolili onen povolený subjekt, který byl v obci neoblíben. Jednalo se pochopitelně o rodinu budoucího starosty. Tak byl tento subjekt zvolen, a to dokonce se 100% podporou volitelů v obci, která má několik set obyvatel. To, že byl drtivou většinou oprávněných voličů odmítnut, nebylo důležité. Tak machinace a podvod vesele vítězí a tento systém "voleb" to velmi usnadňuje.
Ke Krajským volbám se dostavilo cca 1/3 oprávněných voličů. Tyto volby jako takové tedy odmítlo daleko víc oprávněných voličů, a proto tyto volby nemohou být platné. Nejde o náhodný jev. Krajské volby jsou opakovaně v zájmu pouze cca 1/3 oprávněných voličů. O senátních volbách ani nemluvím, protože ty v druhém, tedy finálním kole, dosahují hodnoty pouze 20% oprávněných voličů. Pokud jsou tyto volby provázeny takovým očividným nezájmem společnosti, pak je jasné, že tu je něco špatně. To něco musí být ve své podstatě zakořeněno v samém základě tohoto systému, tedy v tom, čemu my říkáme volby, respektive v tom, čemu současný systém říká volby.
Takže je na čase se podívat na to, zda náhodou nejsme v omylu a volby našich zástupců by se přeci jenom neměly provádět jinak, nežli touto naprosto nepopulární formou. Takže se podívejme na to, jak se to provádí tam, kde žádné strany a ani žádní kandidáti nejsou dopředu známí. Ostatně politické strany jsou tu přibližně 100 až 150 let, ale volby tu byly odjakživa, tedy od doby, kdy si člověk potřeboval cokoliv ve svém kolektivu či společnosti občanů vyřešit. Jako přiklad vezměme zahrádkáře, filatelisty nebo jakoukoliv jinou organizaci, která potřebuje zvolit své zastupitele. Co taková organizace udělá? Nejspíš to, že svolá své členstvo a z něho se pokusí toto zastupitelstvo vybrat. Nejspíše uspějí ti z lidí, kteří mají největší důvěru a největší respekt ostatních pro svoje schopnosti odborné a organizační. Nejčistší způsob je takový, že na seznamu členů může každý člen vyznačit (označit) toho, komu dává svou důvěru, pochopitelně mimo sebe. Pokud takový seznam udělá "kolečko" mezi účastníky, pak jediným pohledem na tento seznam zjistím, kdo je tím, koho ostatní upřednostňují. Přestože dopředu nebyl znám žádný kandidát a přestože nemusela být vedena žádná kampaň, je jasné, že zvolený je tím nejlepším možným řešením. Takto se volby prováděly od nepaměti. Setkal jsem se s tvrzením, že co je možné pro malý počet členů, není vhodné pro velký celek, kterým je kraj potažmo stát. Jde o naprostý nesmysl a snahu zachovat stávající manipulovatelný politický systém. Pro větší celek se prostě sejdou zvolení představitelé z menších celků a zvolí si mezi sebou ty, kteří je budou reprezentovat a to naprosto stejným způsobem, jakým byli zvoleni sami. Tak filatelisté si mohou zvolit své předsednictvo v okrese, okresní zástupci pak v kraji a krajští v republice. Úplně stejným způsobem je možné provést veškeré volby na politické rovině v celé zemi. Ve své knize "Člověk na pokraji umírajícího a rodícího se času" jsem navrhl i ústavní zákon pro celkové volby, který obsahuje mimo základního kola ještě kolo oblastní, okresní, krajské a celostátní. Bez kampaně, bez financí a bez humbuku je tak možné zvolit naprosto nejlepší lidi, kteří mají všeobecnou důvěru občanů a nejsou a ve většině případů ani nemohou být zkorumpováni. Důvěra občanů těmto lidem je skutečně o něčem jiném, nežli kalkul těch kandidátů a politických stran, které nás chtějí ovládat a s námi manipulovat. Vše viz mé úvahy a knihy.
Takže tolik k volbám.
Je tu ale ještě další problém a tím je zodpovědnost. Ano vážení, to je snad ještě důležitější nežli zde naznačený nový způsob (i když ve skutečnosti původní) voleb. Jde o to, že mnozí si velmi libují v tom, že do urny hodí volební lístky a další je nezajímá ve smyslu – starejte se. I za současného stavu (zákonů) je možné vytvořit něco co bych nazval samosprávou. Lidem nikdo nebrání v tom, aby si v ulici, bloku budov nebo na vesnici nezřídili samosprávu. Zde mám na mysli pochopitelně skutečnou samosprávu a ne to, co se zde za tímto názvem běžně skrývá. V této samosprávě si pak mohou zvolit své představitele, kteří na základě důvěry těchto členů je mohou zastupovat na příklad i proti zvůli úřadů. Pokud by to nešlo jinak, tak je možné i těmto, do čela postaveným lidem samosprávy, dát legimitu ve smyslu soudního rozhodnutí o zastupování občana (občanů). Je tak možné na regionální úrovni (a nejenom na ní) vytvořit politický subjekt, který by byl založen na skutečně demokratických základech a byl by tím, kdo slouží plně lidu, který by ho ostatně i vytvořil. To na rozdíl od současného systému oligarchie, kterému se sice říká zastupitelská demokracie, ale který je ve skutečnosti již zmíněnou oligarchií. Pro snadnou a jednoduchou orientaci uvádím, že oligarchie chce lidi ovládat a vládnout jim (v současnosti politické strany a kandidáti), naproti tomu demokracie je systém, kde představitelé čehokoliv lidem slouží a lidmi jsou řízeni. Pokud máte nějaké pochybnosti, pak zkuste říci úředníkovi na úřadě, že je pouze zaměstnancem těch, které jste si zvolili a kteří jsou vám zodpovědní a slouží vám a tudíž on sám je tedy jen sluha vašich sluhů. Z jeho reakce okamžitě poznáte, o jaký systém u nás jde, pokud to tedy už dávno nevíte.
Takže co říci závěrem?
Skutečná demokracie nastane až příchodem zodpovědných a odpovědných lidí, kteří v ní dokáží žít. Do té doby se bude jednat pouze o to, že bychom chtěli, ale jaksi to v samém skrytu duše odmítáme. Demokracii bychom chtěli, ale odpovědnost ne. Jenomže takto to nemůže a ani nebude fungovat. Do stavu, nežli to zvládneme, zde mohou být pouze pokusy, které jsou a zůstanou pouhými pokusy o demokracii.
—————
