KARMA

02.03.2016 16:13

Obhajoba zákona karmy

Milan Šupa


slunecni-soustava.jpg

Každý, kdo vysloví slovo karma, znamenající odplatu za špatné činy, které jsme napáchali v našich minulých životech, se v křesťanských kruzích setká s odmítnutím. Křesťané totiž odmítají kosmický zákon karmy, na jehož základě je naše utrpení nevyhnutelným důsledkem našich vlastních, předchozích špatných a nesprávných činů.

Výhrady bývají různé. Jednou z nich je například pochybnost o etickém účinku zmíněného zákona. Jde o pochybnost o tom, jak může člověka zušlechtit trest, kterým pyká za činy spáchané v minulých životech, o kterých nic neví a jejichž morální dosah si už nepamatuje. Podle zastánců uvedené teze je zákon karmy pouze chabým a naivním pokusem o obhájení spravedlnosti Nejvyššího uprostřed světa plného utrpení.

Vše skutečně velké je však jednoduché! A ona prostá jednoduchost velkých věcí se může překomplikovaným lidem dnešní doby jevit jako naivita. Ale to jen proto, že v nich není upřímné snahy o pochopení nejhlubší podstaty prostého zákona karmy. Jedině pro jejich vlastní nepochopení velikosti skutečné jednoduchosti ho pak mohou potírat tvrzením, že není žádného morálního ani etického významu v tom, pokud někdo trpí za své činy z předchozích životů. Pokud trpí za něco, čeho obsah si už vůbec nepamatuje.

Následující řádky jsou proto určeny pouze všem těm, kteří chtějí pochopit nejhlubší smysl zákona karmy, jehož prostřednictvím k nám přichází utrpení jako důsledek za zlo, kterého jsme se dopustili v našich předchozích životech na zemi.

Vezměme si například panovačného člověka. Má určitou negativní duševní vlastnost a ona je součástí jeho osobnosti. Prostřednictvím své panovačnosti způsobuje mnoho utrpení jiným.

Máme tu tedy panovačnost, jako špatnou duševní vlastnost a pak špatné činy, provedené prostřednictvím ní. Panovačnost je tedy příčinou špatných skutků, takže obojí je vzájemně pevně provázané.

A jednou se stane, že tento člověk zemře. Svou smrtí si s sebou odnáší i všechny negativní duševní vlastnosti. Proto si při svém opětovném pozemském zrození jeho duše s sebou znovu přináší silný sklon k panovačnosti. Avšak na jeho panovačnost jsou pevným vláknem navázány všechny jeho předchozí zlé činy, které kdysi provedl ve svém předchozím pozemském bytí. Na základě spravedlivého zákona karmy se po tomto vlákně ke němu navrací ve formě utrpení ovoce jeho vlastního negativního jednání.

On si však vůbec nemusí a vůbec nepotřebuje pamatovat, za jaké konkrétní zlé činy ho utrpení stíhá, protože důsledky jeho zlých činů jsou navázány především na jeho negativní duševní sklon k panovačnosti. Na sklon k panovačnosti, který tento člověk ve své duši stále nese a který se stal základním popudem k vykonání všech jeho zlých skutků v minulém životě.

Výchovný a etický rozměr zákona karmy je tedy navázán především na naši konkrétní negativní duševní vlastnost, kterou v sobě chováme a jejímž prostřednictvím všechny naše zlé činy vznikly.

Proto člověk vůbec nepotřebuje vědět, za jaké své konkrétní činy pyká. To vůbec není důležité ani podstatné. On totiž pyká především za to, že v sobě neustále tvrdošíjně přechovává tutéž negativní duševní vlastnost. Právě ona je hlavní příčinou všech jeho minulých zlých činů a právě na ni je navázána jeho karma.

V poznání těchto skutečností se však zároveň skrývá i možnost vysvobození se z účinků karmy. Je skryta v našem polepšení se! Spočívá v rozpoznání toho, jakou negativní vlastnost v sobě neseme a ve snaze o její odstranění.

Pokud tedy na začátku zmíněný člověk odstraní svou panovačnost, všechno to negativní, co prostřednictvím ní v minulosti provedl a co by ho na základě zákona karmy mělo bolestivě zasáhnout, všechno toto se už najednou nemá o co v jeho duši zachytit. Nenachází to už žádnou stejnorodost, protože člověk se polepšil a tím se spojení s jeho předchozími špatnými činy přerušilo.

Jeho špatná karma, představující bolestivé důsledky jeho předchozích špatných skutků, které kdysi na základě své panovačnosti provedl, ho již nemůže zranit, protože už v něm žádné panovačnosti není. Protože on už poznal, pochopil a uvědomil si, že je to něco špatného a změnil se k lepšímu.

Výchovný a etický rozměr zákona karmy není tedy navázán na naše konkrétní činy, které si už nepamatujeme, ale na naše negativní duševní vlastnosti, které v sobě skrýváme a na jejichž základě byly naše zlé činy provedené. Nejdůležitějším a nejpotřebnějším proto je, abychom tyto negativní duševní vlastností dokázali rozpoznat a zbavit se jich.

Do té doby, dokud tak neučiníme a nepolepšíme se, nás bude bít karma. Budou nás bít důsledky našich negativních činů, které jsme provedli v předchozích životech, abychom byli nakonec pod tlakem vlastního utrpení donuceni poznat, co špatné neustále chováme ve své duši. Abychom se rozhodli odstranit to a změnit se k lepšímu. A pokud se polepšíme, zbavíme se špatné karmy.

Na vypořádání se se svou špatnou karmou není tedy vůbec třeba znát konkrétní negativní činy, za které nás stíhá. Na vypořádání se se svou karmou třeba především poznat své negativní duševní vlastnosti, které v sobě nosíme a kterých se musíme zbavit. Musíme se jich zbavit, pokud chceme, abychom nebyli neustále podrobováni utrpení, které se nás snaží dotlačit k tomu, abychom rozpoznali a odstranili vše, co je v naší duši špatné a nesprávné, a na základě čeho bychom jiným nadále způsobovali pouze utrpení. Utrpení, za které bychom pak museli my samotní neustále trpět.

 

Diskusní téma: KARMA

Karma a reinkarnace

Milenium 01.02.2017
Uvítal bych na toto téma diskusi.
Pro lidské (rozuměj egem zabarvené) vnímání je karma v příspěvku popsaná myslím srozumitelně.
Je tu ale zajímavý fakt. Jako člověk si nevybírám jaký budu, nevolím si povahu s jakou se narodím ani jaké prostředí mě bude od mala formovat. Proto nemůžu být zodpovědný za své činy a přitom jsem případně trestán lidmi - podle zákonů dané země a ještě stvořitelem - karmou. Každé rozhodnutí dělám na základě nějakého vnitřního nastavení- hlasu a prožitých zkušeností. Kde se tyto prvky vzaly, získal jsem je cíleně za určitým záměrem být dobrý nebo špatný? Mě z toho vychází, že vrah si nezvolil svobodnou vůlí být vrahem. A to se týká jak jednoho lidského života, tak celé řady inkarnací přes kterou dochází k vývoji od člověka se silným egoismem a pudy zvířete až po osvícence.


Je možné to nahlížet ještě neosobně, jakoby z pohledu vědomí-stvořitele. Tam se to bude již jevit jinak, není zde osobnost a nejsou zde otázky "proč". Celá existence a život jak jej vnímají naše smysly je v podstatě „jen“ hra vědomí, které doposud nevědomí lidé nerozumí, berou ji smrtelně vážně a osobně. Přes prožívání zážitků a emocí lidského těla nacházejícího se ve 3D realitě vědomí-duch skrze duši čerpá informace. I duše která je spojená s nějakou vývojovou linií je dočasná a po ukončení reinkarnačního cyklu 500-750 životů (nemám přesné data, a neberu to ani za důležité) se duše pravděpodobně rozplyne, nebo nějak transformuje, protože základní vědomý či duch je vibračně výrazně výš a nakonec se vše vrátí do jeho podstaty. Takže "nesmrtelná" duše existuje po dobu reinkarnačního cyklu, který krom výše zmíněných lidských životů zahrnoval výrazně delší předešlé období vývoje v minerálech, rostlinách a živočiších.
Uvědomování si sebe jako člověka-tělo všelijak trpící a otázky proč a za co jsou tu díky egu patřícímu k tělu (což je jen falešné já). Z pohledu vědomí-stvořitele či ducha je to zcela nepodstatné, protože pravé já je ono trvalé, nesmrtelné a nezničitelné vědomí.
Takto to naše bytí nazírám a proto neumím odpovědět panu Tomášovi a z mého pohledu se mi ty věci zdají již nepodstatné.

Re: Karma a reinkarnace

Tomáš 05.10.2017
Děkuji za reakci. Já se přikláním spíše k druhé variantě kterou jste popsal. Že tady nejsou žádné osoby ale jen TO, universální Já, které máme všichni společné a toto absolutní vědomí "sní sen" o oddělenosti, egu, skrze tělo ve hmotě. Z tohoto pohledu není reinkarnace možná, protože zde není žádná osoba která by se mohla reinkarnovat. Po smrti těla mysl a ego zaniká a zůstává jen absolutní vědomí. Poté vzniká uplně nová bytost, nové ego. Otázka je, proč se narodíme do konkrétního těla, na konkrétním místě a čase a s nějakou výbavou (schopnostmi). Musí v tom být nějaká logika, kauzalita, příčina. Mohlo by to být tak, že život je vlastně taková škola. TO (celek) se učí. Je TO inteligentní a Vědomé. Získává TO zkušenosti z životů. Tyto zkušenosti (informace) zůstávají samozřejmě v universální paměti vesmíru, dejme tomu. Takže teoreticky v okamžiku smrti těla možná zůstává zachován jakýsi balíček informací, energetický informační shluk zkušeností, který je potom základem pro novou bytost, defakto jejím podvědomím nebo nevědomím. Tvoří její emoce a povahu už od narození. Tím se dá vysvětlit i to, proč mají jednovaječná dvojčata pozorovatelné různé povahy, třeba už od dvou, tří let, přitom jsou vychovávány ve stejné rodině. Stejně tak by to vysvětlovalo proč už nemůžete být třeba zvířetem, hmyzem nebo rostlinou. Protože ten balík informací už vibruje jako bytost člověka. Další zajímavé téma na dlouhou dobu je otázka svobodné vůle. Zdá se že záměr Celku je nadřazen záměru jedince. Protože my se můžeme jen rozhodnout že něco uděláme tak nenbo tak, ale zdali se tak stane, už není v naší moci. Je to taková kooperace vůle Celku a vaší "osobní vůle". TO chce aby jste si v životě cosi prožil, dokud se něco nenaučíte (ale učí se TO) a potom znovu a znovu a znovu. Je možné že existuje jen existence, že žádný věčný klid není. To je ostatně přáním materialistů, aby nic nebylo. Ale tak jednoduché to asi nebude, i když bych si to snad i taky přál. Vymanění se ze znovuzrozování není, protože se nemá kdo vymanit :) Přeji krásný den.

Re: Re: Karma a reinkarnace

Tomáš 12.10.2017
Mimochodem, ještě k článku o karmě. Co mě vždy zajímalo je, jak vysvětlují zastánci karmy případy, kdy hromadně zemřou malé děti (pěti leté, desetileté atd), například při nehodě autobusu, náletu na školku v Sýrii, při přírodních katastrofách. Jaký poučně nápravný efekt může mít smrt pěti malých dětí v autobusu? Nejen že si nestihnou nic uvědomit, ale i kdyby stihly, tak jsou to malé děti, nikdy nebudou uvažovat o tom, že něco udělaly špatně, natož tak v minulém životě. Často se tvrdí že v tomto případě se jedná o trest pro rodiče nebo jiné osoby jim blízké, ale že by se potkalo pět rodin se stejným karmickým zatížením? Nedává to pro mě zatím smysl. Leda že bychom prostě neviděli všechny jemné nitky událostí které k tomuto kauzálně vedou.

Reinkarnace

Tomáš 08.11.2016
Dobrý den, není mi jasná jedna věc ohledně reinkarnace a proto bych poprosil o objasnění.
Přemýšlel jsem nad tím, že pokud jsme již prožili třeba 200 životů (inkarnací) do různých těl, míst a životních situací, tedy měli jsme různé totožnosti,
byli jsme různými osobami s různými jmény a měli různé rodinné příslušníky. Kým budeme jako duše po smrti? Se kterou z těch osob kterými jsme byli se budeme ztotožňovat? Já přece nebudu navěky např. jako duše Pepa Novák pokud se již nebudu muset inkarnovat, nebo ano? Proč ne třeba jako Emanuela kterou jsem byl např. v roce 1748 ? Proč tam potkám jak se často tvrdí své mrtvé příbuzné z tohoto posledního života a ne ty stovky příbuzných z těch předešlých životů? V opačném případě, kdy mi zůstane jen jakési universální JÁ a ne ztotožnění se se jménem, tak jak se duše od sebe rozpoznávají?
Děkuji za odpověď.

Karma - vysvětlení

Miroslav Gaydoš 02.03.2016
Děkuji za toto vysvětlení, byť jsem rámcově úlohu karmy znal, tak zde je to velmi názorné.

Dobré vysvětlení

Antonín Mareš - admin 02.03.2016
Zde v tomto článku máte velmi dobré vysvětlení pojmu KARMA.

Přidat nový příspěvek

Kontakt