Žába prozření
Už vícekrát jsem se setkal s tvrzením – Měl jsem žábu. Tito lidé se cítí čímsi výjimeční a mají pocit čehosi, co je staví do role těch, kdo nám ostatním mohou být pouze vzorem či příkladem. Jde ale o omyl. Ano jed z žáby, konkrétně jeho složka 5 – MeO - DMT vás skutečně dostane do stavu, který je v ezoterice znám jako siddhis (viz David Hawkins). Problém je v tom, že jde o vstup na rovinu Univerza, pro kterou není člověk dosud zralý. Tento jed vám sice umožní nahlédnout do našeho domova, tedy do Duchovního světa, odkud naše Vědomí, tedy naše vlastní podstata, tedy naše JÁ pochází, ale není zde pro nás dosud prostor. Padáme proto zpět do svého stavu bytí na Hmotné rovině a vracíme se do naší úrovně vědomí, která nám dle vývoje (evoluce) přísluší. To co nám zůstává, je vědomí toho, že nejsme tělo, ale Vědomí, že pozemský život je naší pouhou školou a to co nám bylo vštěpováno o životě, že je skutečně jiné.
Já osobně jsem zažil již několik siddhis a to bez toho, že bych potřeboval jakoukoliv pobídku. Stalo se to prostě proto, že můj stav vědomí je již na dostatečné úrovni, která tyto procesy spouští. Na rozdíl od člověka, který použije jed k tomuto výstupu, já jsem schopen tyto stavy využít ke svému Poznání. Je to stejné, jako u lidí co použijí klasickou drogu, která je "vytáhne" na Astrální planinu a oni tam zažívají "blaho", ale nejsou schopni se tam orientovat a nic z toho vytěžit. Naopak jsou schopni i vyskočit z okna, protože na astralitě je možný tento pohyb prostorem, který pozemská rovina neumožňuje. Takže tato jejich dezinformace může způsobit i jejich smrt. A to nemluvím o ostatních problémech, které se tam mohou vyskytnout. Naopak mystik, který se dostane na Astrální rovinu, se zde orientuje zcela bez problémů a je zde jako doma. To samozřejmě bez drog.
"Žába" je byznys.
Za "žábu" se platí tisíce a přitom i ti, kteří to organizují, přiznávají, že nejsou zcela v obraze, jak silná má zrovna vaše dávka být. Jde totiž o to, že to způsobuje značné změny stavů ve vašem těle. Přestože jsou pouze dočasné, mohou být velmi nebezpečné pro lidi, kteří mají třeba problémy se srdcem. Z asi 7000 známých případů použití jedu jsou známy dva, které skončily smrtí jedince. Takže vedle výdajů mnoha tisíc Kč, dotyčný jedinec riskuje i své zdraví. Přitom to, co získává je problematické. Získává potvrzení toho, co si může přečíst a nastudovat v dobré ezoterické literatuře či ve výzkumech popředních vědců (R. Steiner, D. Hawkins).
Získává potvrzení toho, že náš domov je domovem v nelineární části Univerza, která je mimo náš čas i mimo náš prostor. To, co je ohromuje, je konstatování, že část je celkem a celek je částí, že čas, tak jak ho známe, zde nemá žádný význam (z našeho pohledu jde o bezčasovost). Jinak řečeno. Získává zde potvrzení toho, že jsme nesmrtelní ve své podstatě, kterou je naše Vědomí, tedy naše JÁ. To je ale známo od pradávna a znají to všichni, kdo dosáhnou jistý stupeň vědomí, který lze odečíst na logaritmické stupnici vědce a myslitele pana D. Hawkinse.
K tomuto tématu se vyjadřuje můj známý pan ing. Miroslav Gaydoš takto:
Pro mne, který se už nějakým způsobem nějakou dobu snaží se sebou něco dělat, a mám už tedy jisté, byť zatím malé, znalosti skladby a řádu Univerza (díky R. Steinerovi a p. Marešovi), mi věty na počátku článku "Žába prozření" nepřipadají překvapivé. Mám ale dojem, že pro lidi neznalé účelu Hmotného světa, Astrálního světa, Myšlenkového světa a Duchovních světů, či pro lidi jen na úrovních šamanismu (byť někteří šamani vyciťují stavy fyzického těla a vidí astrální bytosti), dojde jen k tomu, že uvidí, že je něco (všechno) jinak a v tomto získají jistotu. Jelikož ale k tomu všemu nemají potřebné další znalosti, tak, nejspíš u většiny, zůstane výsledkem pouze onen výše popisovaný pocit výjimečnosti. Znalý člověk však ucítí vztah k větě Mystické Modlitby: „Jsem Jedno s Tebou“ Neznalý se nejspíš jen diví.
Pisatel článku, který byl uveřejněn v časopise "Téma" č. 18 / 2018, poukazuje i na to, že jed použil i pan Pavel Bém (bývalý primátor). Znám i dalšího člověka, který jed použil a nikde jsem nezaznamenal, že by tito lidé duchovně poporostli. Připadají mi dál stejní (stejně špatní, či stejně dobří), jako před použitím. Z toho usuzuji, že tímto způsobem se posunout kupředu nedá.
Americký lékař, David R. Hawkins, asi nejlepší psycholog a psychiatr všech dob, dokázal léčit psychiatricky nemocné lidi bez pomoci žabího jedu. Díky seznámení se s jeho knižním odkazem si myslím, že by se o látce z jedu zmínil, kdyby ji považoval za přínosnou. Proto jsem skeptický k možnostem léčebného využití. Odkazy na "výsledky" u indiánů navyklých na kokain, jsou příliš mlhavé. Navíc dnešní čeští psychiatričtí lékaři nemají ponětí (mám přímé osobní letité zkušenosti z rodiny), co smí či nesmí s pacientem dělat, v podstatě jen utlumují příznaky bez ohledu na vedlejší účinky na fyzické tělo. Natož aby něco tušili o osudu.
Můj závěr: Pro mne je použití této látky vyloučeno jistotou, že bych se rád dostal k takovým "vhledům do Duchovního světa" vlastním úsilím a pílí. Umělé navození, stejně jako u látek umožňujících "vstupy" jen na astralitu (LSD, houby, apod.), považuji za nepřirozené. Článek, který byl uveřejněn v časopise "Téma" č. 18 / 2018, na mne naopak působí dojmem "nabádání“ k použití žabího jedu, přičemž ani pisatel moc netuší, oč tu běží.
Také postoj další mé známé, paní Katky Bílé není příliš lichotivý:
Článek v časopise "Téma" č. 18 / 2018 se mi nelíbí. Domnívám se, že kdybychom měli jít, po této cestě, tak bychom to uměli všichni a byla by to naše přirozenost a nepotřebovali bychom žábu.
Být výjimečným? Je potřeba cítit se výjimečným? Není to krmení pýchy? Svou cestu k takovému stavu, o kterém se píše v článku, dnes spatřuji úplně v něčem jiném. Například, prací sama na sobě a na svých špatných návycích a programech a na jejich změně. Myslím, že by se člověk měl do tohoto stavu dostat svou vlastní pílí a to tím, že si všechny tyto úrovně prožije.
Proto chci získávat zkušenosti života a jejich prožívání v souladu s vesmírem. To pak člověka dělá výjimečným, protože postupuje po úrovních až ke stavu, kdy je schopen sám a bez pomoci jedu vystoupit na vyšší úrovně. Cítím, že když se člověk dostane do úrovně, kde je tento stav možný, tak se již nepotřebuje cítit výjimečným, protože má tolik pokory, že už v sobě neživí žádnou pýchu. Netvrdím, že dělám vše správně, ale čerta už asi poznám a jen na mně záleží, jestli mu podám ruku. Já za sebe říkám ne.
Takže tolik k uvedenému tématu.
Antonín Mareš
—————
