PROČ JE SOUČASTNOST ZLOMOVÁ

22.05.2012 13:55

PROČ JE SOUČASTNOST ZLOMOVÁ

 

Mnozí z nás si ani po přečtení této knihy plně neuvědomují dosah toho, co je zde naznačeno ve směru k naší společnosti, a to proto, že mají pocit právě opačný. Tedy, že všemu dění kolem sebe dobře rozumí.

Podívejme se tedy ještě jednou, jak a proč je tato naše doba tak zlomová, a proč je tomu právě tak.

Znovu si zde musíme připomenout základní rysy společnosti jako takové. To, že společnost vykazuje znaky charakteristiky průměrného jedince je známo. Společnost se tak také bude i chovat, a také tak jednat ve smyslu vlády, i vytváření podmínek pro soužití lidí navzájem. Rčení – Jaká vláda takový lid a také jaký lid, taková vláda – je proto nutno brát doslova.

Průměrný občan hořekuje nad tím, jak ti nahoře mu vládnou, jak ti nahoře mu ubližují a jak ti nahoře jsou špatní. Ani ve snu ho nenapadne, že je to jeho práce, jeho stav bytí, který tento prekérní stav umožnil, že je to jeho nedobrota, která umožňuje působení této špatné vlády a působení všech, kteří se skrze tuto vládu na moci podílejí, a této zemi i jemu osobně škodí.

Abychom porozuměli tomuto stavu do detailu, tak si vše ukážeme na jednotlivém člověku. Tento člověk bude v našem případě zastupovat typického člověka naší civilizace, a abychom byli konkrétní do důsledku, tak člověka naší české společnosti.

To proto, jak si ještě ukážeme, protože se "náš" člověk poněkud odlišuje od standardu člověka jak západní, tak také východní evropské civilizace. Začněme ale od začátku.

Asi jste se již mnohokrát setkali s vyobrazením, které je na následující stránce a ukazuje člověka s jeho astrálním tělem. Znovu si zopakujme, že člověk používá celkem tři těla. První tělo je fyzické a je to tělo, které běžně naším smyslovým aparátem jsme schopni vnímat. Druhé tělo je tělo éterné, neboli životní a fyzické tělo přesahuje cca jen asi o dva centimetry a zároveň víceméně kopíruje jeho siluetu. Poslední tělo je tělo astrální a na obrázku je zřetelně vidět. Toto tělo je tělem, v němž jsou umístěny nám většinou známé čakry. Je oválného typu a je značně větší, nežli tělo fyzické. Všechny těla jsou do sebe vloženy tak, jako ruské matrjošky (panenky, které se jedna do druhé zasouvají).

 

obr 

 

Znovu zdůrazňuji, že skladba těl je orientovaná tak, že prvním a hlavním tělem je tělo astrální, do kterého je vloženo tělo éterné, které dále obsahuje tělo fyzické. Fyzické tělo samo o sobě nic neobsahuje a v případě, že by nebylo prostoupeno éterným (životním) a astrálním tělem, nebylo by schopné života. Tento stav nastává při fyzické smrti a to právě tím, že ony výše zmíněná těla opustí tělo fyzické.

Následuje další úroveň a tou je Duše. Jde o zcela něco jiného, nežli jsou lidská těla. Ve většině náboženství je tento pojem, tedy pojem Duše, velmi zkreslený a zkomolený. Je to dáno tím, že lidé v těchto náboženských spolcích jakým je na příklad i u nás dobře známá a rozšířená Katolická církev, mají zájem především o moc, postavení a majetky a daleko míň pak o skutečné vědění. Takže jak je to s naší Duší?

Duše je nástroj naší vlastní podstaty, tedy našeho Ducha, což jsme my samotní. Duše je tedy jakési pracoviště, které dále řídí již zmíněná těla a to tehdy, když z vyšších duchovních míst má patřičná oprávnění. Prozatím je toto řízení z velké části svěřeno do péče duchovních sil, které my samotní nemáme možnost korigovat. Duši jako takovou si můžeme představit jako řídící centrálu nebo velín jakéhosi pracoviště, odkud přicházejí patřičné příkazy.

Duše jako taková je ve své podstatě zušlechtěný stav astrality. Tato zušlechtěná část se velmi zásadním způsobem liší od našeho astrálního těla, které je z tohoto hlediska ještě nezpracováno. Astralita je především charakteristická emocemi. Můžete sami posoudit, jak dalece je ten či onen na cestě k zpracování svých emočních stavů, které je nutné provést jako předpoklad vzestupu.

Právě proto, že Duše je ve své podstatě astrálního původu, je nezbytné zpracovat astrální tělo jako prvé z těl, to de facto znamená zpracovat emoce, a také se tak i děje. Proto je tu takový útok temných sil skrze reklamu, coby prostředek k tomu, aby člověk emoce nedokázal zpracovat.

Jako první se tedy zpracovává astrální tělo a podřizuje se kontrole vlastnímu JA, tedy vlastní Vůli a tím se pochopitelně dostává do služeb našeho Vědomí.

To se lehce řekne, ale mnohem hůře vykoná. Tato úvaha bude právě o tom, co vše se při této činnosti děje a proč.

Je nutné si uvědomit, že naše podstata, tedy Duch, nemá o světě, v němž žije ani ponětí. Všechny vjemy mu přicházejí zprostředkovány přes smysly hmotného těla, a navíc zabarveno právě emočními stavy jeho Duše.

Duše jako taková se dělí do několika stupňů. Tyto stupně plynule přecházejí jeden v druhý, ale přesto je tu znát jisté vyvrcholení principů toho či onoho stupně. Lze to přirovnat k řídícímu velínu v prostoru provozu výroby. Tento velín může být zařízen velmi primitivně, ale také velmi dokonale. V krajním případě dokonce nemusí ani existovat. To na jedné straně. Na druhé může být tak dokonalý, že postihne jakoukoliv výrobu.

Pořád je to ale tento velín, přes něhož příkazy přicházejí a Tělo je pak, tak jako výroba v našem příkladu, realizuje. Ať bude Duše pouze na nejnižší úrovni, tedy pocitové, nebo na nejvyšší, tedy vědomé, je to stále ona, kdo řídí. Čím je dokonalejší (velín lépe vybaven), tím objektivnější a vhodnější může být i její rozhodnutí.

Znovu si musíme uvědomit, že Duše ani Duch nejsou při odkazu pouze na smysly schopni vidět a vnímat věci objektivně, tedy realisticky, ale vždy jsou pod tlakem subjektivity, která je vyvolávána EGEM, jako řídícím prvkem Těla.

EGO je pozůstatkem zvířecího stavu v nás a je nezbytné pro naší další činnost, ve smyslu výstupu k duchovnu. Proto při nízkém stavu Duše, tedy při stavu duše pocitové, není příliš intenzivní. To je stav po přerodu na "člověka". Tento stav je ale nutno nahradit stavem duše rozumové a posléze vědomé, kde EGO opět vrcholí ve své činnosti. V tomto stavu ale nastupuje nutnost ho opět dostat pod kontrolu, a to právě onou duší vědomou. Tato Duše vědomá již překračuje rámec pouze smyslového vnímání světa a začíná se opírat o informace ze skutečného, tedy myšlenkového a duchovního světa. Ego nutně potřebuje pro svou činnost, jako opěrný bod, který jí vymezuje. Je pochopitelné, že toto vymezení musí být provedeno pomocí už přepracovaného EGA, kterému se všude v této knize říká JA.

Teprve tato duše vědomá má tak možnost nahlížet skutečnosti takové jaké opravdu jsou a tím se vyhnout klamu tohoto světa a jeho svodům. Tento stav, kdy už se neobírá informacemi na klamném základě, jí také zaručuje nesmrtelnost ve smyslu projití obdobím od smrti fyzického těla a opětného zrození v novém těle. Ano všichni jsme nesmrtelní v tom smyslu, že umírají pouze naše těla a nikoliv naše podstata, tedy DUCH. Při reinkarnaci si sebou do dalšího kola životů pak bereme jen esenci toho, co jsme zde v průběhu našeho života vydobyli.

Pokud ale máme již tak dalece zpracovanou vědomou duši, jak je zde naznačeno, pak už nejde o esenci, ale o celkový ucelený stav, který se přenáší jako takový. Protože velmi záhy budeme vstupovat do stavu rozvinuté duše vědomé, budeme s těmito zážitky s minulých životů konfrontováni ve svém vlastním vědomí.

To se stane nejpozději v době tak zvané malé šesté civilizační vlny, které následuje po zničení Atlantidy. Všichni do ní vstoupíme ve věku Vodnáře, to je asi za 1500 let. Upozorňuji, že to nemá co do činění s souhvězdím Vodnáře, ale pouze se znamením Vodnáře. Jde o naprosto jiné časové úseky, které v současnosti lidé dost pletou. Mnozí ale do tohoto stavu již vstupují v současné době, a proto je možné o těchto stavech duše Vědomé přinášet hodnověrné zprávy.

Nyní se tedy, po objasnění základních stavů, vrátíme k našemu problému ve smyslu života naší civilizace.

 

obr

 

Na obrázku je vidět naše republika a v ní schematicky vyjádřen stav našeho, tedy českého obyvatelstva.

V naší zemi jsme ve stavu, kdy jsme přijali duši vědomou na úrovni, která je vyšší nežli mají západní země. Čímž jsou míněny především země, které za komunismu nesly označení Západní Evropa. Jenže je to obrovský problém. My jsme sice dosáhli na tuto vyšší příčku duše vědomé, ale ono EGO, o kterém jsem mluvil, jsme dostatečně nezpracovali. Takže se nyní paradoxně nacházíme ve stavu naprosté devastace lidství a vzájemného soužití a to právě z uvedeného důvodů. Vše si to náležitě objasníme a probereme.

Dříve si ale musíme vyjasnit co je to vlastně národ. Dnes si mnozí tento termín pletou, a mnozí také využívají této neznalosti k demagogii nebetyčných rozměrů (viz útoky proti EU).

Existuje vyřazování z Duše jako takové a to jak úrovni rodiny tak i národa. Co je tedy toto vyzařování?

Mluvili jsme o tom, že éterné, tedy životní tělo přesahuje to naše fyzické cca o dva centimetry. Astrální tělo pak i o několik metrů. To jsou ale těla.

Duše jako taková je zcela jiná, a ve svých projevech nová, a navíc jde i o vyšší princip. Tento vyšší princip není a ani nemůže být podřízen principům nižším, a proto je jasné, že všechny tyto lidská těla jsou obsažena v daleko komplexnějším útvaru této Duše. Je to ona, kdo je řídí, nebo přes kterou jsou řízeny. Její vyzařování je ale poněkud jiného charakteru, než na jaký jsme byli zvyklí u těl.

Duše představuje kombinaci informačně-energetickou. Je pochopitelné, že nejde pouze o informace pasivní, ale především informace aktivní ve smyslu informačních souvztažností, což jsou programy a myšlenkové bloky na softwarové úrovni.

Informace jako taková je všudypřítomná. Protože se ale jedná o hmotu a projev informace ve hmotném prostředí, jsou tu jisté odlišnosti. Ty tu probírat nebudeme a zájemce odkazuji na své úvahy v mých knihách. Jde totiž o příliš rozsáhlý obor a v současnosti dosti nepochopený.

Takže Duše se vyzařuje především v oblasti sobě souznějících elementů, tedy obdobně vyzařujících duší. To pochopitelně nemá nic společného ani s hranicemi států, ani z jazykem té které země, ale pouze k kulturním prostředím. S prostředím, které je dané jejím vzestupem a jejím učením se. V budoucnu, až pomine rozdělení na jednotlivé státní útvary, tak národy přesto zůstanou. Češi jsou jiní nežli Němci nebo Poláci, jsou jiní nežli Rusové nebo Francouzi. Jsou jiní ne tím, že mají hranice státu, ale tím, že mají jiné kulturní zázemí. Proč to zde tak zdůrazňuji?

To proto, aby bylo možné pochopit to nejdůležitější, k čemu tato úvaha směřuje. Pochopit jiné informačně-energetické zabarvení lidí téhož národa, ale na různém stupni vývoje duše.

Napřed si to ukážeme na obecné rovině.

Mějme příklad tří lidí v situaci, která je beznadějně katastrofální:

§   První člověk je "strachy bez sebe". Škemrá a prosí Boha o přežití s tím, že už vždy bude "sekat dobrotu".

§   Druhý člověk má také strach, ale uznává, že si tuto situaci zavinil vlastním svým způsobem žití.

§   Třetí člověk je zcela klidný neboť ví, že jeho fyzický život je pouze k tomu, aby se zde učil a vystupoval stále výše a výše po žebříčku svých zpracovaných vlastnosti k Bohu.

Mějme jiný příklad, tentokrát z normální rozepře:

§   První člověk trvá bezpodmínečně na svém stanovisku a všechny kolem označuje málem za hlupáky a to jenom proto, že s ním nesouhlasí. Typické chování materialistů, komunistů a jiných istů.

§   Druhý člověk je sice také nespokojen s nesouhlasem druhých a cítí to jako velkou pohanu, když by se mělo ukázat, že on osobně je v omylu. Cítí to jako stav, že bude hodnocen tak zvaně "za hlupáka", což jeho EGO není ochotno jen tak skousnout.

§   Třetí člověk je zcela klidný a zvažuje, zda skutečně na názorech protistrany není něco pravdivého nebo dokonce, že jsou zcela pravdivé a on osobně se mýlil.

Mějme ještě jiný příklad, tentokrát z normálního života:

§   První člověk se obléká dle "mody" a velmi pozorně sleduje co si o něm ostatní myslí. Je zaujat sám sebou a všichni mu "ubližuji" a nikdo mu "nerozumí"

§   Druhý člověk sice chápe, že mnohé si zavinil sám a je celkově málo spokojen s tím co dosáhl, ale na druhé straně je ochoten ke spolupráci, když se domnívá, že to může jemu i ostatním prospět.

§   Třetí člověk je opět zcela klidný a uvědomuje si, že pouze jeho vnitřní stav je pro něho rozhodující a určující. Že mu může být zcela jedno co si o něm myslí okolí, když on dochází k závěru, že jde a jedná správně či užitečně. Vždy bude mít tendenci pomáhat druhým a tato pomoc mu bude jeho odměnou.

V mapce České republiky jsem nakreslil dvě postavy, jak vyzařují ze své podstaty. Jde pochopitelně o vyzařování ze svých duší. První je český Čech a druhý moravský Čech. Obě skupiny národa mají k sobě velmi blízko, přesto ale lze vypozorovat jisté odlišnosti. V porovnání se zahraničím jsme ale zcela odlišní, jak již byla o tom řeč. To ale není to, o čem zde chci mluvit. Vyzařování Čecha a například Němce v jejich duších je jiné, nás ale bude zajímat především to naše vyzařování a náš stav vzestupu. Takže co o tom lze říci?

Po 89 roce minulého století jsme se dostali do stavu, který nás zastihl zcela nepřipravené v našem Vědomí na stav, který následoval.

Objevil se tu pojednou fenomén moci, postavení, majetku a tím i možnost zřeknutí se odpovědnosti, pomáhání druhým a také možnost projevit nebývalou sobeckost.

Pokud je člověk na nízké vibraci, tedy v našem případě jde vždy o typ člověka, jenž je uveden v příkladech na prvním místě, tak to má fatální důsledky. Vždyť se podívejte ještě jednou spolu se mnou:

 

§   První člověk je "strachy bez sebe". Škemrá a prosí Boha o přežití s tím, že už vždy bude "sekat dobrotu".

§   První člověk trvá bezpodmínečně na svém stanovisku a všechny kolem označuje málem za hlupáky a to jenom proto, že s ním nesouhlasí. Typické chování materialistů, komunistů a jiných istů.

§   První člověk se obléká dle "mody" a velmi pozorně sleduje co si o něm ostatní myslí. Je zaujat sám sebou a všichni mu "ubližuji" a nikdo mu "nerozumí".

 

Jak tento člověk vypadá ve společnosti? Silně lne k nízkým vibracím a svět vnímá přes tyto nízké vibrace. Tedy naprosto neobjektivně. Takže jeho prioritou bude vše nízké.

Bude se oblíkat do barev "nízkých vibrací" tedy do černé a červené. Bude mít v oblibě bulvár a to všeho druhu. Od různých naprosto bulvárních novin typu Blesku, až po všechny idiotské zprávy o různých "modelkách" a nechutné zprávy typu soukromí kohokoliv. Bude navštěvovat a sledovat "akční" filmy s pokud možno nesmyslnými honičkami.

Rozhodujícím kritériem pro něho budou "střílečky" a počet mrtvých v těchto filmech. Je snad pochopitelné, že hrdinou těchto filmů musí být, dle jeho mínění, vždy člověk s alespoň nějakým "škraloupem".

Lidi moudré naopak vnímá jako největší idioty. V soukromí se jeví jako zbabělec a je většinou zcela bezcitný ke svému okolí. Za to jakoukoliv příhodu kolem sebe vnímá jako útok na sebe sama. Prostě svět mu ubližuje a on za nic nemůže.

Představte si tohoto člověka v tom smyslu, že má o čemsi rozhodnout. I kdyby se sebevíc snažil, jeho rozhodnutí nutně musí být chybné. Dívá se na svět z pokřiveného Vědomí.

Tady si musíme uvědomit jednu stěžejní pravdu. Takovýto člověk promítá ven, tedy na Svět to, co má ve svém nitru. Ve svém nitru má zlobu a nenávist, proto vnímá stav, že mu svět ubližuje. On se totiž nemůže ve svých padlých stavech vyžít, proto ta ukřivděnost. Jen si sáhněte na srdíčko vy všichni, kteří máte pocit této ukřivděnosti od někoho, že byste tomu dotyčnému ve svých myšlenkách nejraději "zakroutili krkem". Nenechte se mýlit stavem, že to je "jen" myšlenkový pochod. Ten v duchovnu bývá mnohem důležitější, nežli samotný fyzický akt.

Takže zde je onen zakopaný pes naší společnosti. Lidé s těmito nízkými vibracemi totiž vnímají jako hodnotné pouze ty lidi, či strany, které vyzařují to samé co oni. Ostatní jsou u nich hlupáci a to v případě, že je ještě stačí registrovat, jinak je také v mnoha případech nejsou schopni ani rozeznat.

Tito lidé tedy dovolili dosadit do čela společnosti to, co ve světě je charakterizováno jako padlá podoba lidí, nebo také jako mafie.

S těmito lidmi není možná domluva, a jak bude vysvětleno dále, je tu ještě další obrovský problém s těmi, kteří jsou tak zvaně úspěšní v tom, aby předali moc a postavení do rukou skutečně odpovědným lidem. Tento typ lidí je ochoten jít třeba přes mrtvoly, ale "své" výdobytky si bude chránit do posledního dechu.

Pokud se podíváme na druhou skupinu obyvatelstva, pak jde o zcela jiný stav. Je snad pochopitelné, že v praxi tyto stavy nejsou takto striktně vyhraněny. Ve skutečnosti se prolínají v různých kombinacích a úrovních. Zde je to takto provedeno z důvodu názornosti.

Takže "normální" člověk se bude chovat přibližně takto:

 

§   Druhý člověk má také strach, ale uznává, že si tuto situaci zavinil vlastním svým způsobem žití.

§   Druhý člověk je sice také nespokojen s nesouhlasem druhých a cítí to jako velkou pohanu, když by se mělo ukázat, že on osobně je v omylu. Cítí to jako stav, že bude hodnocen tak zvaně "za hlupáka", což jeho EGO není ochotno jen tak skousnout.

§   Druhý člověk sice chápe, že mnohé si zavinil sám a je celkově málo spokojen s tím co dosáhl, ale na druhé straně je ochoten ke spolupráci, když se domnívá, že to může jemu i ostatním prospět.

 

Je jasné, že jde o zcela jiný typ. Typ tak odlišný, že se nebude schopen s předchozím domluvit. Přesto tento typ lidí je rozhodující. Oni tvoří onu pověstnou "mlčící většinu".

To oni rozhodnou v nedaleké budoucnosti o osudu této společnosti. Pokud se odkloní od lákadel této pokleslé skupiny a přikloní se k pragmatickým projevům vyšší skupiny, která je nad nimi, bude rozhodnuto. Pokud tak neučiní, rozhodnutí padne také, ale tentokrát bude muset být směřováno pomocí vyšších duchovních sil na skupinu nejnižší. Obávám se, že zde je ono skryté nebezpečí různých katastrof a pohrom, jež jsou mnohými předpovězeny.

To proto, že s touto skupinou se skutečně není možné domluvit a jediná "domluva" na kterou slyší je jejich skutečná destrukce v tom smyslu, že jim bude odejmuto naprosto vše včetně majetku, ale třeba i zdraví.

Poslední skupinu tvoří lidé, kteří jsou na jisté úrovní a nepotřebují se prosazovat. Tito lidé pochopili jeden velmi důležitý Kosmický, neboli Boží zákon.

Život totiž není o tom, co se děje v takzvaném světě, ale o tom, co se děje ve skutečném světě, který je pochopitelně duchovní podstaty.

Vnější svět nabízí pouze možnost přežívání na událostech. Vnitřní, tedy duchovní, pak skutečné žití ve smyslu duchovního života.

Tady jsou pro pořádek vypsané jejich reakce tak, jak jsou v této knize uvedeny:

 

§   Třetí člověk je zcela klidný neboť ví, že jeho fyzický život je pouze k tomu, aby se zde učil a vystupoval stále výše a výše po žebříčku svých zpracovaných vlastnosti k Bohu.

§   Třetí člověk je zcela klidný a zvažuje, zda skutečně na názorech protistrany není něco pravdivého nebo dokonce, že jsou zcela pravdivé a on osobně se mýlil.

§   Třetí člověk je opět zcela klidný a uvědomuje si, že pouze jeho vnitřní stav je pro něho rozhodující a určující. Že mu může být zcela jedno co si o něm myslí okolí, když on dochází k závěru, že jde a jedná správně či užitečně. Vždy bude mít tendenci pomáhat druhým a tato pomoc mu bude jeho odměnou.

 

Z uvedeného je jasné, o jaký typ lidí se jedná. Máme je všude kolem sebe, jen je nevidíme. Je to naše vina. Oni osobně musí počkat, až my všichni se vzpamatujeme a budeme ochotni jít dál. Čekají a jsou ochotni pomáhat. My sami si jim o tuto pomoc musíme říci.

Jinak by to bylo zasahování do svobodné vůle člověka a to je nepřípustné. To si osobuje jen člověk sám a také za to draze zaplatí.

Čeká nás skvělá budoucnost, zatím ji opovrhujeme k naší velké škodě. Zvláště když si uvědomíte, co úsilí už pro člověka z duchovních stavů bylo učiněno, je to dost zarážející.

Doufám, že oběť Krista byla skutečným vykoupením lidstva a budoucnost spolu s tímto Kristem v našem srdci bude jen a jen skvělá a to bez ohledu na cokoliv.

 

Antonín Mareš

—————

Zpět