POSUN V ČASE 

Již mnohokrát jsem se setkal s tvrzením, že se svět musí změnit, neboť právě vstupujeme do věku VODNÁŘE, a ten je zcela jiný, než chaotické RYBY. To, co mě na tom překvapovalo nejvíc, bylo ale zjištění, že prakticky u každého, kdo to tvrdil, se časové údaje rozcházely proti druhým. Tento rozdíl byl značný. Někdo tvrdil, že jsme dokonce do tohoto období již vstoupili, a naopak někdo, že nás čeká ještě dlouhé období v oblasti RYB a do VODNÁŘE vstoupíme za více jak 1500 let.

Prakticky všechny knihy, které se touto tématikou zabývaly, ale sdílely názor na téměř okamžitý vstup do VODNÁŘE. Pokud jsem k tomu přistupoval okrajově, pak mě spíše tyto názory mátly. Cítil jsem z nich velmi značnou povrchnost a nepropracovanost.

Mnoho esoterických knih, u nás vydávaných, nejde příliš do hloubky. Ano, pravdy v nich uváděné jsou většinou správné, ale měl jsem silný dojem, že mnohé z nich, jsou jen opisováním starých a známých tvrzení, a ve své podstatě vlastně nepřinášejí nic nového.

Velmi záhy po svém "zasvěcení", jsem začal chápat neviditelný svět jako svět velmi rozsáhlý a ve srovnání s naším hmotným světem nesrovnatelně mohutnější.

Tento rozdíl se mi jevil a jeví o mnoho řádů!

Nejnižší Astrální svět (první nad Hmotným světem) je jen nepatrným odleskem všech těchto světů, ale v knihách jsem cítil, že právě z něho je čerpáno nejvíce. Fakta z něj získaná, jsou pak vydáváno bezmála za vše zahrnující informace.

To, co mě dále na tom vadilo, byl onen nesoulad.

Vesmír není místo pro libovůli. O tom se měli možnost přesvědčit i přední moderní fyzikové, kteří se zabývají výzkumem hmoty.

Ukázalo se, že náhoda tak, jak byla donedávna chápána v pojetí materialisticko – komunistickém, je čirý nesmysl. Fyzici dospěli ke zjištění, že žádná náhoda neexistuje a vše probíhá a podléhá přísnému řádu.

V pojetí fyziků musí existovat a existuje řád a v pojetí tak důležitém jako je lidský život ne?

To mi připadalo jako nesmysl.

Mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že vše kolem nás je zařízeno s moudrostí, jež je velmi vysoká, a to včetně lidského života. Vždyť KARMA je vlastně také něco, co se navenek jeví jako náhoda či dokonce nespravedlnost a mnozí to tak i vnímají, ale ve skutečnosti se jedná o velmi propracovaný systém, který z hlediska Vesmíru nemá chybu.

Přestože se člověk může cítit být poškozen tím či oním skutkem života, jde ve skutečnosti pouze o vyrovnání a nápravu škod, které sám způsobil. Přitom ho tento systém ještě zavede o kus dál na jeho vývojové cestě.

To samo o sobě je cosi úžasného.

Ať člověk dělá cokoliv, tento systém ho vždy pohlídá a přivede zpět k pořádku a navíc způsobí, že jakékoliv ZLO které vykonal, bude použito v jeho prospěch, jako poučení a zdokonalení!

Proto se mi od samého začátku tvrzení různých vykladačů o vstupu do Vodnářského věku zdálo poněkud pochybné.

Na základě zde naznačených rozporů jsem se pustil do studia příslušných oborů a pokusil si v tom udělat jasno. Netvrdím, že dále předkládaný rozbor mých úvah je stoprocentní, je ale nesrovnatelněji lépe propracovaný, než velký počet jiných, veskrze povrchních náhledů.

Z čeho jsem vycházel.

·         V systému Vesmíru nemůže existovat systémová chyba. Vedla by nutně ke zhroucení systému. Pochopitelně v něm nemůže existovat ani náhoda, která by ve svých důsledcích znamenala totéž.

·         Jsme vnořeni v systému a nemáme dostatečný přehled či nadhled nad děním, a tedy ani nad celkovým záměrem Vesmíru (Božích sil).

·         Záměrně dochází k matení pojmů, aby nebylo jasné kde a jak se skrývá PRAVDA, a aby se tak celý systém jevil jako zmatečný.

·         Vysvětlení chtějí a podávají ti, kteří nejsou schopni vstoupit pod povrch dějů a hloubku myšlenek, na kterých je uvedený systém postaven, nejsou tak schopni vše řádně do hloubky prohlédnout. Tím dochází z jejich strany pouze k částečným řešením, která si nutně budou odporovat, neboť jsou brána pouze z povrchní roviny, či rovin, uvažování.

Dále jsem seřadil vše tak, aby to na sebe logicky navazovalo. To bez ohledu na to, jak jsem k tomu postupně docházel a jak jsem se s jednotlivými pravdami seznamoval.

ZVĚROKRUH 

Začněme od začátku, na kterém stojí zvěrokruh a jeho znamení.

Jak vlastně vznikl?

Lidé dávnověku vyciťovali jisté síly, které k nim přicházely z oblasti Vesmíru. Na rozdíl od sil, které vyciťovali z planet a ze Slunce, tyto síly přicházely z mnohem vzdálenějšího prostoru.

Aby je rozlišili a specifikovali, tak k jednotlivým silám přiřadili souhvězdí na nebeské pláni. Toto souhvězdí tak bylo vytvořeno dodatečně a sice propojením nejbližších hvězd do obrazu, který nejlépe odpovídal dané síle.

Tak se stalo, že mnohá souhvězdí nejsou příliš podobna tomu, co vyjadřují a jiná zase mohou dokonce změnit i svou podstatu. Příkladem je Štír, který v minulosti byl Orlem. Pádem lidstva (po Babylonu) jsou ale tyto síly zaměněny za jejich nižší podstatu, a tak obraz ORLA je "překreslen" na obraz Štíra.

Každá síla totiž vyjadřuje vyšší a nižší složku svého působení.

Další závažnou skutečností je skutečnost jarního bodu. Jde totiž o to, že Slunce 21. března je v pozici, kterou jsme si zvykli takto nazývat. Problém je ale v tom, že současný jarní bod není jarním bodem dávnověku.

Jinak řečeno.

Slunce 21. března v současnosti stojí na jiné části nebeské klenby než v době minulé. Jarní bod tak "cestuje". Je to způsobeno tzv. precesí, čili pomalou rotací vykloněné zemské osy, která jednou za přibližně 25 tisíc let dokončí otočku kolem dokola.

Dne 21. března slunce stojí v 10stupni Berana. Je tam dneska jako před tisíci lety, a to i přesto, že ve skutečnosti tj. na obloze je úplně někde jinde!

Z uvedeného plyne jednoznačný závěr.

Síly nebes jsou jedna věc a souhvězdí jiná. Souhvězdí a znamení nejsou totožná !!!

Souhvězdí byla vytvořena pouze jako ukazatelé směru, z něhož patřičná nebeská síla přichází.

Pokud by tedy žádné hvězdy neexistovaly (teoreticky), pak by tyto síly působily bez ohledu na tuto skutečnost.

Toto je nutno mít na paměti, když se tímto fenoménem budeme zabývat dále s ohledem na dopad časových dějů do prostoru Země. Síly zůstávají a trvají a to bez ohledu na to, jestli je vnímáme či nikoliv, nebo jestli jsme si jako pomocníky vytvořili na obloze různé obrazce či nikoliv.

SLOĚNÍ VESMÍRU 

 
Vesmír, tak jak ho známe ze školních lavic, se ukázal čirým nesmyslem. To ostatně je víc než jasně prokázáno objevem páté interakce a jednotnou teorií pole. O těchto věcech se zde ale nechci podrobně rozepisovat, ale chci zde alespoň zmínit na několika řádcích světový výzkum v pojetí ruských vědců. Pokud někdo o tom není dostatečně obeznámen, pak doporučuji příslušné studium. Také zde v knize je již zmíněn věhlasný ruský vědec Šipov, jenž je autorem zmíněné teorie (novodobý Albert Einstein).

Jde o teorii, jež rozpracovává podstatu vakua a chápe ho jako energeticky a informačně nabité pole, jež tyto informace používá do systémů vědomí (tak zvané torzní pole). Tento ruský vědec pochopitelně není sám, kdo s tímto systémem pracuje. Od roku 1991 je na světě uznávaná teorie jednotného pole (rozpracovaná teorie fyzikálního vakua) a tak různé signály, které ukazovaly do tohoto směru, se dnes začínají nejenom uplatňovat, ale i realizovat.

Pro rychlé seznámení s danou problematikou doporučuji knihu Fyzika víry. Protože jde o velmi významný zlom v myšlení ve smyslu přístupu k Vesmíru, tak zde uvádím její stručný obsah.

Recenze na knihu - Fyzika víry 

T. TICHOPLAVOVÁ   A   V. TICHOPLAVOV 

FYZIKA VÍRY

Je velmi málo knih, které jsou schopny smysluplně podat nezasvěcenému čtenáři nejnovější objevy a teorie z fyziky jaderné či kosmické. Tato kniha patří mezi ty knihy, které to dokáží. Čtenáře podchytí na prvních stranách a on tuto knihu neodloží, dokud je vůbec co číst.

Kniha pojednává převážně o objevu a aplikaci páté interakce sil hmoty. Pro zopakování uvádím, že dosud bylo známo, že existuje pouze čtvero sil. Jde o gravitaci, elektromagnetickou sílu a jaderné síly (silnou a slabou interakci). Vědci tušili, že musí existovat další síla. Její objev ohromil celý svět.

Jde totiž o informace. Objevem této páté interakce bylo možno dát dohromady vše, co bylo dosud známo a vytvořit tak ucelenou teorii jednotného pole. To, o čem snil Albert Einstein, se stalo realitou. Tato nová teorie propojila Teorii relativity a Kvantovou mechaniku do uceleného pohledu na Universum.

Od roku 1991 je na světě ověřená a prokázána teorie, jež uznává a pracuje se silami myšlenek, vědomí a ducha. Torzní pole, jejichž základem je spin elementárních částic, vytváří stavy, které zcela mění pohled na svět. Nejenom, že dokazují nesmyslnost materialismu, ale vytváří předpoklad tvorby tak, jak to dosud zvládali jen mystici. Vědecky je zcela prokázána teleportace částic i celých objektů. S tím souvisí materializace a dematerializace hmoty, ale také ovládání vědomí jedinců jako struktury informačních bloků. Při čtení knihy vám běhá mráz po zádech, když se dovídáte od předních světových vědců, že tyto praktiky byly použity především ve vojenství a v ovládání lidí. Výsledky těchto experimentů překonaly i ta nejsmělejší očekávání.

Dle mého názoru je reálné očekávat, že do deseti let se zcela změní lidská civilizace. Je totiž otevřena nová Pandořina skříňka a o důsledku se můžeme jen dohadovat.

Kniha má tři části.

V prvé nazvané Věda uznává stvořitele jsou nejnovější objevy vztaženy k něčemu, co provází lidstvo od nepaměti. Je jím náboženství. Najednou se ukazuje, že pravdy prezentované náboženstvím lze vztáhnout na vědu a vytvořit tak základ uceleného pohledu. Ukazuje se, že věda a náboženství jsou jen odvrácené stany téže mince a úzce spolu souvisí.

V druhé části Záhada stvoření světa očima vědy je nastíněn systém vytvoření světa (Vesmíru) dle ucelené jednotné teorie pole. Je zde patrno, že zjednodušený model Velkého třesku a s tím spojeného chování hmoty tak, jak byl dosud chápán, je nesmyslem. Jsou zde vysvětleny takové pojmy jako je fyzikální vakuum a jeho chování. Jak a proč vzniká pole torze, a co vlastně představuje. Co ve skutečnosti je Dirakovo moře a Bellovy nerovnosti. Co je princip neurčitosti, nebo co vlastně představují virtuální částice.

Závěr této kapitoly je směřován do pohledu na to jak získané poznatky využít v praxi. Ukazuje se, že lze tímto způsobem nejen odečíst okamžitý stav děje, ale i všechny děje, které se kdy odehrály na této zemi a to bez ohledu na prostor či čas. Lze tak "přečíst" každého jedince se vším, co kdy žil, myslel či vykonal od narození do současnosti.

V poslední třetí části Informace, vědomí a člověk je pojednáno o celkovém sepětí vědomí s hmotou případně se životem jako takovým. V tomto kontextu je znovu nastíněna teze vytvoření (stvoření) Vesmíru či světa a vysvětlen systém nadřazených tj. jemnohmotných rovin našeho Vesmíru. Avatar Satja Sai Baba je zde pojednán z hlediska vědy a zkonstatována oprávněnost jeho bytí i tvoření. Je ukázáno, že to, co vědci dneska vytváří pomocí přístrojů (materializace a dematerializace) je on schopen vytvořit pomocí své vůle, která je tak vysoko postavena, že torzní pole, které ovládá, "pohybují" hmotou.

 SKRYTÁ HMOTA?

Je známo, že existuje ve Vesmíru tak zvaná "skrytá" neboli "temná" hmota. Je prokazováno, že hmota, kterou vnímáme pomocí našich vědeckých přístrojů z Vesmíru, tvoří sotva 3% veškeré hmotné masy. To znamená, že zbylých 97% je mimo náš dosah vědeckých přístrojů.

Kde je tato hmota?

Z uvedené teorie a i z jiných zdrojů je patrno, že to, co my lidé vnímáme je pouze zlomkem skutečného Vesmíru. Jsme vybaveni pouze na to, abychom zde na Zemi mohli žít a učit se, a to pomocí našich smyslů. Teprve zdokonalením našeho vlastního bytí, se nám otevře cesta k dalším stupňům Vesmíru.

Tady nám nepomohou žádné přístroje. Tady nám pomůže pouze naše vlastní zdokonalení. Zdokonalení naší podstaty, našeho Já, otevře dveře k dalším patrům Vesmíru a žití jako takovému.

To, co nemůžeme ale vnímat přímo, o tom máme ale zprávy od těch, kdo nás na naší cestě již předešli a tuto možnost dostali.

Takže pokud se opřeme o jejich zprávy, pak lze konstatovat, že existuje stupňovitě ( hierarchicky) uspořádaný Vesmír.

Vedle nám známé hmoty je tu ještě hmotná oblast, kterou teprve objevíme v budoucnu.

Další z (vyšších) oblastí bychom mohli nazvat jemnohmotnou neboli astrální, a posléze poslední pro naše uvažování důležitá oblast je duchovní neboli myšlenková.

Duchovní neboli myšlenková oblast je domovem idejí a příčin, které spouští dění zde na Zemi.

Jde pochopitelně o velmi hrubé dělení a ve skutečnosti je vše daleko propracovanější. Pochopitelně Vesmír pokračuje i nad poslední námi označenou rovinou.

 Pro vysvětlení a pochopení toho, co zde chci říci je to ale dostatečné.

Dělení Astrální planiny dle antroposofického náhledu na Vesmír:

Události a jejich zápis v Astrální planině. 

Jak jsou vlastně události, které tak bezprostředně vnímáme, zaznamenány v Astrální planině?

Abychom to pochopili, tak je nutno si napřed objasnit o co vlastně jde. Astrál je jemná, ještě hmotná hmota, která je nad našim hrubým, hmotným vesmírem. Jde o samostatnou část, která má své vlastní zákonitosti, jež plynou z její odlišné struktury. Jde o poměrně rozsáhlou oblast, a dalo by se o ní mluvit velmi dlouho. Nás bude zajímat především z hlediska uložení emočních dat, neboli informačních bloků, které jsou naplněny nejenom daty, tak jak je běžně známe, ale také v nich uloženou emoční složkou.

Oč jde.

Astrál si rozdělíme na několik rovin. V námi uvažovaném případě se jedná o čtyři roviny a to v tomto pořadí:

  •     Výborná

  •     Dobrá

  •     Ucházející

  •     Špatná

     

Tyto roviny soustřeďují do sebe události z našeho hmotného Vesmíru, a ukládají je ve formě hlavního zápisu, a pak především v zápisu emoční složky. Pokud jde o myšlenkové, tedy informační části, tak ty jsou zde jen v nezbytně nutném provedení. Jinak jsou uloženy v ještě vyšším patře a to v Myšlenkovém neboli Duchovním Vesmíru.

Události zde zapsané jsou těmi, které se jednak na Zemi staly, a jednak těmi, které se na Zemi teprve stanou !!!

To, jak konkrétně bude probíhat sled jednotlivých událostí, je řízeno z vyšších pater Vesmíru, a v prostoru Astrálním je uložen jen způsob jejich vykonání. Nikoliv tedy program, podle kterého se jednotlivé složky spouštějí.

Podíváme-li se na náš příklad, tak vidíme, že rozhodující moment je v místě nazvaném "snažení se". Na základě toho, jak se společnost (jedinec) rozhodne, se nastaví pokračování.

Z uvedeného bodu vedou dokonce tři možnosti. První a třetí končí nedobře. Jedna "povodní" a další "katastrofou". Druhá v pořadí je ale tou, která celý děj vyvede do vyššího stavu, než v jakém byl na počátku.

To, kam se děj pohne, je dáno svobodnou vůlí společnosti a jedince. Děj je pochopitelně rovněž korigován i z vyšších míst, a to v rámci KARMY, a v rámci celkového vývoje a evoluce společnosti a jedince.

Ani stav, kdy situace končí špatně není vlastně žádnou katastrofou. Tato situace se zapíše hluboko do vědomí společnosti či jedince, a v novém cyklu se již rozhodování kam jít, ovlivní právě tímto zápisem. Pokud je slabý, vše se zopakuje v nějaké modifikaci, pokud je dostatečně silný, pak se rozhodování bude ubírat jiným směrem.

Ať je rozhodnutí jakékoliv, stejně nakonec společnost, případně člověka, dovede do žádoucích konců.

Na schématu jsme měli ještě jednu oblast, a to "výbuch", kterou jsme v celkovém dění pominuli.

Bylo to záměrně, a hned si vysvětlíme proč.

Ve spodní části Astrální planiny je připraveno množství různých situací, které mohou nastat.

Svobodná vůle totiž představuje velmi komplikovaný nástroj učení, který vytváří množství různých kombinací. Tyto kombinace jsou již připraveny pro možnost realizace. Neznamená to ale, že se skutečně stanou.

To, která z nich bude realizována, záleží na již zmíněném rozhodnutí. Toto rozhodnutí plyne ze svobodné vůle, ze situace ve vývoji, a z dalších faktorů, které zde pro jednoduchost neuvádím.

Proto je ve spodní části, která je vlastně nejvíc frekventovanou částí dnešní doby, tolik připravených scénářů.

Jedna "katastrofa" vedle druhé.

Jistě se vám již dostala do rukou, vážení čtenáři, kniha či knihy, které předvídají přímo apokalyptický konec světa. Proč?

Autor čerpá z pramenů, které jsou schopny "vidět" pouze spodní část Astrální planiny. Pokud jde o minulost, pak jde o stav dostačující. U budoucnosti pak jde o naprostý zmatek a nepochopení jednotlivých stavů v ději.

Vše si objasníme na vhledu jasnovidce.

Jako příklad použijeme známého člověka ze začátku 20. století – EDGARA CAYCE.

U nás vyšla od jeho příznivců, kteří čerpají z jeho zápisků, celá plejáda knih. Pokud se v nich probíráte, tak vás musí překvapit naprosto rozdílný přístup k událostem.

Události, jež se staly, a zde mám na mysli především události zdravotní, jsou bez problému řešeny. Dokonce i několik hodin starý lék, je jistému pacientu doporučen, a to i přesto, že jde vskutku o rozdíl několika hodin, kdy spatřil světlo světa ve Francii, to znamená dokonce na jiném kontinentu a povědomost o něm tím nemohla existovat.

Události historie jsou popisovány v souladu s fakty, nebo v souladu s jinými vizionáři, pokud jde o situace, které naše historie dosud nedokázala zaznamenat písemnou formou.

Problém ale nastává v okamžiku jeho vhledu do budoucnosti.

Vidí toho vskutku hodně. Téměř nic se z toho ale neděje. Od jeho předpovědí uplynulo bezmála ¾ století a události, které na toto období předpověděl, se nerealizovaly.

Proč?

Jeho vhled byl pouze do spodních pater Astrální planiny. Tam je mnoho událostí, a ty nejsilnější jsou nejvíc "vidět". Jsou-li ale napojeny na stávající dění? To pochopitelně neviděl ani vidět nemohl. Musel by zahlédnout mnohem vyšší patra tohoto Astrálního světa. Teprve tam by uviděl události, ze kterých vychází děj, jenž popisuje. Ale ani to by nestačilo.

Musel by totiž vidět přes celou Astrální planinu, a to včetně jejích horních pater. Jde totiž o to, že události se musí napojit i na jejich myšlenkový potenciál, jenž je ve vyšším uspořádání Vesmíru, a to v Myšlenkovém světě. Pokud tedy s tímto světem nejsou události z Astrality propojeny, pak se v daném čase a ději nerealizují.

Tohoto vhledu je schopen málokdo. Rozhodně ho nejsou schopni různí vizionáři či vykladači současné doby, a už vůbec ne novodobí hlasatelé pravd.

Bude toho schopen až člověk budoucnosti, který projde stavem, jenž je v této knize pojednán jako POZNÁNÍ. Teprve tehdy, až pomocí materializmu si lidstvo zakotví své vědomí spodním koncem ve hmotnosti, může přemýšlet o tom, že ho začne rozšiřovat ve směru k Duchovním světům. Teprve tenkrát začne skutečně vidět i do Astrálu, a začne chápat a rozumět stavům uspořádanosti jednotlivých dějinných bloků. Bude mít tak možnost pracovat vědomě na svém zdokonalení ve smyslu emocí.

To vše je ale zatím velmi vzdáleno.

Poslední co zbývá zodpovědět je skutečnost, že děje jež se staly, lze odečítat mnohem lépe a hlavně pravdivěji.

Ony totiž jsou zapsány už od mnohem nižší příčky, a tou je reflexní éter, našeho současného viditelného Vesmíru.

V oblasti Astrality se pak jasně odlišují od toho, co bude.

V této knize bylo již zmíněno rozdělení Hmotného Vesmíru. Pro osvěžení ho zopakuji:

1.       pevný stav

2.       kapalný stav

3.       plynný stav

4.       plazma (chemický éter)

5.       –––       (životní éter)

6.       –––       (světelný éter)

7.       –––       (reflexní éter)

Reflexní éter si pak můžeme představit jako paměť přírody, nebo jako zrcadlo odrážející obrazy dějů zpět do hmotnosti.

 

 DĚJINNÉ UDÁLOSTI

Donedávna jsme dějinné události vnímali jako víceméně chaotickou změt příčin a následků, které není možné dopředu vystopovat.

V roce 2001 vychází na Slovensku kniha ANGEOLÓGIA DÉJÍN od dr. Emila Páleše. Toto dílo, na kterém pracoval 10 let, diametrálně mění pohled na svět ve smyslu dějinných událostí. Ukazuje totiž dějiny v souvislostech, a to takovým způsobem, že je možné nejen do minulosti, ale i do budoucnosti určit základní rysy dějů, jež mají nastat nebo přijít.

Ukazuje, že dějiny nepředstavují žádný chaotický sled událostí, ale naopak, že se jedná o velmi cílený a moudrý systém, který uchvacuje svou propracovaností.

Dějinné události jsou řízeny strážci času, tedy silami Vesmíru, kterým v pojetí křesťanské mytologie říkáme archandělé.

Celý systém je stupňovitě rozdělen na úseky. Nejdelší z nich představují celé dějinné epochy. Nejkratší z nich, pak v podání dr. Páleše, 72 let. Úseky jsou do sebe vzájemně zasazeny tak, že delší obsahuje několik kratších a ty zase kratší až do nejkratších úseků.

Každý delší úsek zahrnuje tedy několik kratších, které ho v jeho průběhu "zabarvují" různým děním, jenž je vlastní těmto kratším úsekům. Tím, bez znalosti tohoto systému, se dění jeví jako náhodné.

Celé jeho dílo je zpracováno systémem vědecké práce a vedle důkazů přímo hmotného rázu jako je archeologie, jsou zde použity i výsledky matematických analýz zpracovaných pomocí grafů do systémů, jež jednoznačně vypovídají o tom, co je tvrzeno v této práci.

Tak toto dílo umožňuje předním vědcům světa tyto jevy studovat a zahrnovat do svých prací.

Web odkaz na autora mimořádného díla ANGEOLÓGIA DEJÍN: www.sophia.sk

 

 SHRNUTÍ

 
Nyní se pojďme podívat na to, co nám tyto jednotlivé kapitoly říkají.

1.       Zvěrokruh

Síly Vesmíru působí nezávisle na souhvězdích

2.       Složení Vesmíru

Vesmír je složen z mnoha vrstev do sebe stupňovitě vložených.

3.       Dějinné události

Dějiny jsou záměrně řízeny vyšší inteligencí.

 

Aby všechno to, co je zde uvedeno platilo, musí existovat systém, který všechna tato tvrzení v sobě obsahuje a zahrnuje.

Tento systém musí v sobě obsahovat připravené scénáře či rámce budoucích událostí, a to tak propracované, že i odchylky, které vzniknou svobodnou vůlí jedinců, budou ve svých důsledcích použity pro původní záměr.

Tyto připravené scénáře, které nemohou brát lidem jejich svobodnou vůli, musí být již předem zakotveny v oblastech Vesmíru k tomu určených.

Touto oblastí pak může být pouze oblast, která je příznačná pro informační plán, a to je oblast Myšlenkového neboli Duchovního světa.

Když je tento scénář vytvořen, tak se začíná naplňovat.

To ale znamená, že musí dojít k časovému posunu ve směru do Hmotného světa, a to tak velkému, aby dotyčný scénář se mohl realizovat zcela. Musí totiž být zcela vytvořen a funkční dřív, nežli se cokoli z něho začne uplatňovat.

Pokud tedy půjde o scénáře typické svou velikostí na období jednotlivých znamení zvěrokruhu, jež jsou charakteristické pro období BERANA, RYB a VODNÁŘE, pak musí jít i o přiměřené časové posuny.

Na grafu na následné stránce vidíme, že současný rok 2005 je charakteristický stažením dějinných událostí z roku 0 absolutního letopočtu + 592 let od začátku věku RYB (1413+592=2005). Proč tomu tak je pochopíme i jinak. Představme si loďku a veslo ponořené do vody. Pokud se podíváme na toto veslo, pak máme dojem, že je na rozhraní vody zlomeno.

  


 

Toto zalomení je způsobeno tím, že voda je hustším prostředím nežli vzduch, a proto se na rozhraní vzduchu a vody světelný paprsek láme.

Myšlenkový svět je také řidší. Vždyť jde o vakuum, řekli by fyzici. Astrální svět je sice "hustší", nežli Myšlenkový, ale jeho hustota je ničím proti hustotě světa Hmotného, tak jak ho známe.

Z dějinných událostí se dá naprosto přesně vyčíst i rok začátku dějinných cyklů (viz Angeológia dějín). Lze tak velmi precizně stanovit i začátek cyklu RYB, a to na rok 1413. Od tohoto roku na nás na Zem začíná působit tato síla v událostech dějin.

Z grafu je také patrno, že vstup do tohoto systému (RYB) nastal v roce 500, ale pouze na nebeské pláni.

Je tak obrovský rozdíl mezi tím co je vidět, a tím co se skutečně děje !!!   

To je ten nepochopený stav, o němž jsem mluvil na začátku. Vstup do oblasti VODNÁŘE na obloze neznamená, že tam skutečně jsme. Dále je tu rozepře o hranice souhvězdí, které navíc nemá vůbec co dělat se znamením. Tak celá tato kauza připomíná spíše známý spor o tom, co bylo dříve. Vejce či slepice? (Jsme už ve VODNÁŘI nebo ne?)

Proto vlastně všichni, kteří mluví o vstupu do systému VODNÁŘE, se dopouštějí mystifikace. Oni vůbec nevnímají, natož aby vyciťovali hodnoty sil RYB a VODNÁŘE.

Právě proto, že lidé ztratili tuto schopnost svým vstupem na nižší příčku hmotného světa, nejsou schopni prohlédnout tento omyl.

Ano, současný svět se mění.

Vždyť RYBY jsou znamením změny! Ony totiž velmi výstižně manifestují to, co se s námi právě děje.

RYBY na své nízké vibrační rovině představují vstup do materialismu, potažmo chaos, ztrátu lásky a netoleranci.

RYBY na své vysoké vibrační rovině naopak představují nalezení moudrosti, smyslu života a hlubokého soucítění.

Kontakt